(autor: Lenka Vendlerová)
Jmenuji se Lenka a jsem mámou jednoho báječného, skoro 1,5roku starého raracha. O BLW jsem se dozvěděla v těhotenství a to tak, že jsem narazila na internetu na článek právě od BLWKROKZAKROKEM. Přečetla jsem si prvních pár vět a BLW mě uchvátilo. Dávalo mi to všechno smysl, hlavu a patu a já si řekla, že to je to, co bych chtěla s miminem zkusit. Vždyť co je víc, než když prcek od začátku ví, jak vypadá a chutná banán, mrkev, maso, vajíčka, může si vybírat a můžeme stolovat a užívat si jídlo společně. Navíc jsem ochutnala ze zvědavosti pár příkrmů, a tedy gurmánský zážitek to zrovna nebyl…vlastně jsem ani nedokázala určit, co to vlastně jím. Takže jsem byla rozhodnutá, jakou cestou půjdeme. Navíc i dvě moje kamarádky byly taky rozhodnuté pro BLW a měly stejný názor, takže celou tu dobu sdílíme postřehy, tipy a vše okolo BLW.
Když se malý narodil, bojovali jsme s kojením…vlastně spíš o to, vůbec kojit. Povedlo se 🙂 Ve 4,5 měsících malý dostal průjem a díky špatným radám a špatné léčbě pediatra, jsme museli s novou pediatričkou nasadit rýžovou kaši, aby se malému vylepšilo zažívání a trochu přibral. Opatrně a po troškách jsem malého krmila lžičkou. Po necelém měsíci jsme se dostali do fáze, kdy mi malý začal kaši i krmení lžičkou odmítat a já ho nenutila, protože nutit ho do každé lžičky a přesvědčovat ho, to jsem opravdu nechtěla. Díkybohu nová doktorka BLW zná a nenutila mě do příkrmů, vždycky se jen zeptala, jak to vypadá s jídlem a co už malý ochutnal.
A jak vypadaly naše začátky? Myslím, že jako většiny z vás. Řešila jsem, co mu mám dát jako první jídlo. Připadalo mi to jako strašná věda. Připadalo mi, že vlastně nic, ale vůbec nic nesnědl. Ovšem ten nepořádek kolem stál za to. A stojí doteď. 😂 První co ochutnal, byla mrkev, brokolice a banán. Úplně si pamatuji, jak se do toho v klubíčku na klíně zakousnul a udělal ten ksichtíček. Od té chvíle jsme stolovali společně a náš jídelníček se přizpůsobil. Nemyslím si, že by se otočil o 360 stupňů, ale přizpůsobil se určitě. Jíme hodně podobně jako předtím, jen prostě solíme až na talíři a rozhodně solíme méně než předtím. Sladím vše vlastně jen banánem, a když chce muž sladší, vezme do ruky cukr, javorový sirup nebo si prostě dá i nutelu . Je pravda, že potraviny vybírám lépe. Snažím se vybírat hodně lokální potraviny nebo potraviny od malých farmářů.
Hodně jsem si s tím v začátcích lámala hlavu, hodně mi pomohly informace na blogu a IG BLWkrokzakrokem. Vše důležité jsem tam našla, a když ne, vždy mi Radka ochotně odpověděla na každý můj dotaz. Postupem času jsem víc a víc chápala, co a jak a začala experimentovat. Vařila klasická jídla, co máme rádi, jen je prostě upravila tak, aby byla vhodná i pro prcka.
Otázku: Co dnes jako uvařím?…tak tu si pokládám skoro každý den a myslím si, že tuhle otázku si pokládáme všechny. Nebo aspoň většina z nás a kdo ne, je šťastný člověk a nechápu to. 😁 Hodně čerpám inspiraci na IG. Mám pár oblíbených profilů. A pak se snažím i vymýšlet recepty. Často je to metodou Pokus/omyl. Malý miluje sladké snídaně a my taky, takže ty si užíváme….. lívance, palačinky, ovesné kaše, koláčky, muffinky a tak…to je naše. Ostatní řeším trochu za pochodu a vymýšlím podle dané situace a na co mám chuť.
Je pravdaže ještě par měsíců zpět toho malý moc nesnědl a opravdu to bylo jen o ochutnávání, patlání a zahazování všeho kolem sebe. A jestli jste jako já, tak to bylo hlavně hodně o trpělivosti a asi tak 150x počítání do deseti. Špagety nebo ovesná kaše byly všude, doslova všude.
Stále jsem si pokládala otázku, jestli malý sní dost, nemá hlad nebo jestli vařím dobře. A jak tak pročítám fb skupiny, IG i fóra, tak tuhle otázku si pokládá hodně maminek.
Přes tohle období jsme se dostali, a i když má malý ,,mléčný bar,, pořád otevřený 24hod denně, konečně začíná jíst a nemám pocit, že jídlo jen vyhazuju…i když stále hodně vyhazuju a hodně kojím. Nebo po něm jídlo dojídám já nebo to dojídá náš pes. Mimochodem pes je nejlepší vysavač na úklid jídla 😄 Každým dnem jsem si jistější, už nemusím tolik hledat, co mohu/nemohu dát a jak kterou potravinu prezentovat. A baví mě to víc a víc. Malý se teď učí s příborem, takže teď nejčastěji ze země sbírám lžíci nebo vidličku. Asi před měsícem se naučil sám pít ze skleničky, takže jsem na něj víc a víc pyšná.
Hlavně, když ho vidí ostatní, kteří se kdysi tvářili dost skepticky a jediná cesta pro ně byly kaše a vše mixované, tak ti teprve zírají a nevěří. Pamatuju si ty věty jako: To nemůže fungovat. Nic ti nesní. Bude mít hlad a nebude ti přibírat. Musíš každou potravinu zavádět zvlášť a postupně…. Asi každá z nás slyšela něco podobného. A teď, teď jen koukají a nechápou, třeba když vidí, jak s námi malý ji kuře nebo těstoviny a přikusuje borůvky nebo rajče. A o to je to pro mě větší výhra.
Jsme hodně na cestách a venku. Milujeme hory a přírodu. Takže i tady jsem řešila, co připravit na cesty za svačinky. Většinou připravuji jídla, co se nepatlají, a nebudu muset převlékat malého, protože se ušpiní. A na to on je expert. A nebudu říkat, že si to občas nezjednoduším nějakou ovocnou kapsičkou nebo křupičkou. Ale vybírám ty bez přídavku cukru. Myslím si, že si každý musí najít tu svoji cestu a s BLW je to o to jednodušší.
Za mě je BLW skvělá metoda, která mě naučila nad jídlem přemýšlet, vybírat vhodné a dobré potraviny, experimentovat s recepty a stále mě učí veliké trpělivosti, když lítá jídlo kolem. Malého učí novým dovednostem, jako je poznávat jídlo, ovoce a zeleninu. Učí ho jak jíst rukama, příborem a jak se napít ze sklenky. A nejkrásnější je ta radost v jeho očích, protože on to bere jako hru a zábavu.
A pro nás všechny je to čas, kdy si společně sedneme, povídáme si a smějeme se.
Těším se na naši další cestu s BLW a i vám přeji krásné zážitky s vašimi drobky a jídlem do tlapek.
LENKA V.
